U článku třeba nevím (páč teorii herního designu nesleduju), jestli tím autor chce hlavně říc, že by bylo fajn "mít i jiný způsob přístupu k dovednostem" (protože ten by si své hráče našel) - nebo jestli prezentuje své přesvědčení, že něco, vystavěné na jeho pohledu, by bylo to pravé ořechové.
Ono to asi běžně čtenářům nevadí, se od toho dokáží oprostit, to jen mě to trochu irituje a odvádí od hlavní myšlenky, která vypadá zajímavě :)
A aniž bych s tím chtěl relativizovat, tak těžko souhlasit, když tam tak kategoricky píše "Není to zábavné, není to dramatické a nikoho to neuspokojuje."
Ale asi to holt do teoretických článků patří a mírnější hodnocení se v tomto gardu nenosí :)
To co je v tom cítím, je jeho přístup k hraní. Vyhraněný v tom, že celkem jasně ví, co ho na hraní baví, co ho naopak nebaví, a hledá, co pro to použít.
Hraní, které jeho přístup k dovednostem může generovat, je fajn a rád si ho zahraju. neberu ho ale jako jediné možné a tak mě neurazí ani ten "starý špatný přístup", který tam kritizuje.
Je moc fajn, že nové věci vznikly a lidé si mohou zahrát hry, které jdou tím směrem, který popisuje.
Jazyk překladu neřeším, jen ve větě "že s jsme mueli strávit dlouhé roky vymýšlením způsobů, jk selhání" je těch překlepů dost.