Argonantus: ad 1) No svým způsobem na tom možná něco bude... člověk potřebuje výzvy a když nejsou, musí si je holt udělat. :o) Ale vážně by mne zajímalo na jaké konkrétní zábavné problémy jsi třeba zatím narazil a eventuelně jak jsi je vytvořil.
S tím příběhem je to problematické třeba v tom, že existuje určitý panický strach z toho, že má-li Vypravěč (GM) předem připravenou určitou strukturu, blíží se to nebezpečně vedení za ručičku (rail-roadu), což je považováno za velké zlo! Nicméně zrovna nedávno jsem třeba četl zajímavý příspěvek na tohle téma v oblasti her vyšetřovacích (detektivka, mystériózní RPG a tak). A autor tam přichází z hypotézou (se kterou jsem se docela ztotožnil), že speciálně v těchto hrách je určitá struktura prostě nutná. A dokonce, že hráči (resp. postavy) musí připravené stopy najít, protože zábavnost a plynutí příběhu neplyne z toho, zda stopy najdou (což je stejně otázka hodu), ale z toho, jak si s těmi stopami poradí. Jak je dají dohromady, jak si je vysvětlí atd... což je zase jedna z těch myšlenek u nichž si člověk říká, že to tak nějak intuitivně věděl celou dobu, ale pak stejně nechal hráče házet na všimnutí. (Asi o tom udělám článek do Vypravěčova deníku.)
ad 2) No, to je opravdu těžko říct, protože na to jsem moc mladý, abych to mohl dostatečně posoudit vlastníma očima. Ale budu-li to brát pomocí zprostředkovaných ukazatelů, tak se to myslím projevuje. Prostě hráči, kteří začali hrát RPG v druhé generaci si to svým způsobem nesou sebou. Je to IMO i jedna z příčin těch četných vášnivých diskusí. Vzhledem k tomu, že RPG je druhogeneračních tak hodně hráčů na nich odkojených u nich taky tak nějak setrvává.
Na druhou stranu hry třetí generace se často zaměřovaly mimo již existující hráčské komunity (např. Vampire) a tak si našly novou niku, vytvořili nové hráčské komunity bez dědictví starších generací. A určitý přerod ke čtvrté a event. i další generaci se myslím taky dá pozorovat. Ale otázka je, jak moc je můj úhlel pohledu zkreslený. Třeba jako zastydlá generace jsem si připadal, když jsem viděl u RPG poprvé použit počítač k propočítávání všech statistik. To mi bylo fakt divně a říkal jsem si, že je to divné a zhoubné (asi jsem se nacházle v jiné generaci :-)) Papír navždy!
K tomu problému koupě sady pravidel... to samozřejmě je kardinální problém RPG, ale zejména u nás. To je třeba věc, kterou D&D vyřešilo už dávno a díky tomu se stále drží daleko v čele peletonu. Ryan Dancey tomu říká "supplement treadmill". Problém řady her je právě v tom, že vyjdou pravidla, vyjdou dva dodatky a tím to hasne. Když chceš udržet značku dlouhodobě, tak je potřeba vytvořit dlouhodobou potřebu hráčů si kupovat doplňky, dodatky a pomůcky. A aby si je kupovaly musíš jich hodně a hodně produkovat... atd. Což v českém prostředí není možné, ale naše scéna je vůbec velmi specifická i tím, že je velmi malá a kontinentálně evropská, což má svoje specifika (třeba v Japonsku se pod RPG primárně rozumí co možná nejpřesnější přehrávání scén z daného díla, které to RPG simuluje a v Anglosaských oblastech to mají zase jinak, Skandinávie má taky svoje specifika...). No koukám, že jsem se nějak myšlenkovně rozutekl. :o)